něco o malé asii

30. června 2008 v 19:40 |  referáty atd. do školyyy

Malá Asie

Malá Asie byla další oblastí nejstaršího zemědělství, kde se rovněž vytvořily četné chalkolitické kultury a vznikala opevněná města (např. Trója). Přírodní podmínky zde však přece jen byly oproti Mezopotámii a Egyptu odlišné. Náhorní roviny protkané pohořími a relativně malé vodní srážky neumožňovaly rozvinout intenzívní zemědělskou výrobu. Ta se omezovala jen na údolí, zatímco v hornatějších oblastech se rozvíjelo pastevectví. Byla to však oblast bohatá na nerostné zdroje, umožňující rozvoj řemeslné výroby. Úspěšně se rozvíjela zejména metalurgie, které se pravděpodobně podařilo objevit výrobu železa. Navíc tato oblast tvořila jakýsi most mezi Egejskou oblastí, Balkánem a Asií. Ve druhém tisíciletí před n.l . se objevují v Malé Asii indoevropské kmeny (Chetité, Palajci a Luvijci) a ve střední a východní části Malé Asie vznikají obchodní centra. Celá oblast Malé Asie zůstala dlouho rozdrobena.
Teprve kolem roku 1650 před Kristem se zde začala tvořit mocná

říše Chetitů

, která svou moc přechodně rozšířila až do Mezopotámie. Chetité ovládli Sýrii, kde zastavili postup Egypta (bitva u Kadeše), načas ovládli i Babylon. Do konfliktu s Egyptem se dostali znovu na počátku 13. století před Kristem (Uzavřeli mírovou smlouvu = první mezinárodní mírová smlouva). Nakonec kolem roku 1200 před Kristem podlehla náporu "mořských národů" a poté i Asyřanům. Centrem Chetitské říše bylo město Chattušaš. Chetitská společnost byla rovněž sociálně diferenciovaná, jejich zákony dělily obyvatele na svobodné a nesvobodné. Svobodným obyvatelům poskytovaly větší právní ochranu. Chetitské paláce, chrámy i hradby svědčí o vyspělém stavitelství. Na troskách chetitské říše vybudovaly indoevropské kmeny Frygů a Lydů své nové státy. Tyto kmeny sem přišly patrně z Balkánu, protože jejich jazyk je podobný thráčtině. Kolem poloviny prvního tisíciletí před Kristem se však tyto státy dostaly pod perskou nadvládu. Chetité byli indoevropané, což dokazuje původ jejich jazyka (na jeho rozluštění se podílel Čech Bedřich Hrozný); psali klínovým písmem.

Syropalestinská oblast

Esej - Fénicie a Féničané
Viktor Fajta

Starověká Fénicie se nacházela na úzkém pruhu pobřežní krajiny při západních svazích Libanonského pohoří severně od Palestiny. Zemi rozdělovaly hornaté výběžky. Nejdůležitějšími obchodními a přístavními městy byly Tyros, Sídon, Berytos, Gubel, Arvad. Fénicie patřila od roku 63 př. n. l. k římské kolonii Syria. Fénická města žila samostatným životem politicky i kulturně a měla i svůj panteon a svého božského ochránce ...
Syropalestinská oblast patřila k jednomu z nejstarších civilizačních ohnisek, avšak rozmanité přírodní podmínky nepřály vzniku jednotného státu. Strategická poloha a nerostné bohatství podněcovaly mocenské i hospodářské zájmy o tuto oblast, která byla osídlena již od pravěku. V 8. tisíciletí osídlili tuto oblast západosemitské zemědělské kmeny Kauaanejců. Ve 4. tis. zde vznikly první města a městské státy (Ugarit, Byblos), které byly v následujícím tisíciletí vyvráceny Amorejci. Ve druhém tisíciletí před Kristem došlo k novému rozkvětu měst jako významných obchodních středisek (obchodovalo se se dřevem, s olejem, bronzem, látkami i s otroky). Byla zakládána další města (Týros, Sídón) - a to především

Féničany

.
V prvním tisíciletí Féničané kolonizovali západní Středomoří, v roce 814 zakládají Kartágo, které se vyvinulo v námořní mocnost. V 7. století před Kristem byly zakládány fénické osady i na Atlantském pobřeží Španělska a severní Afriky. Vedoucí mezi fénickými městy byl Tyros.Fénickým nejznámějším produktem, kterým zásobovali snad celé Středomoří, byl purpur vyráběný z mořského plže zvaného ostranka. Odtud také vzniklo pojmenování této civilizace, Féničané (od řeckého foinos = červený). Féničané byli známí také výrobou skla, jehož podstatu pravděpodobně převzali od Egypťanů. Průhledné vázy a flakónky byly známé nejen ve Středomoří, ale také v celém Orientu. Nejznámější činností Féničanů byla však nesporně mořeplavba. Féničané dosáhli břehů Británie, dosáhli snad i Baltského moře a podle slov Hérodotových dokonce obepluli Afriku. Mezi největší přínosy Féničanů bezesporu patří položení základů jednoduchých počtů. Právě Féničané zavedli devět symbolů, číslic, na jejichž základě vznikla dnešní desítková soustava (nula se přidala až mnohem později), tedy počty pomocí tzv. arabských čislic (protože tyto číslice známe od Arabů). Féničané zavedli v souvislosti s nutnou potřebou zjednodušení písma v obchodních zápisech (jakožto mořeplavci byli samozřejmě dobří obchodníci) také novou abecedu, která měla 22 znaků, z nichž každý odpovídal jedné hlásce. Féničané dali možná jméno také našemu kontinentu, protože slovo Evropa možná vzniklo z fénického slova Ereb nebo Evreb, což znamenal západ Slunce.

Sýrie

Sýrie byla rozdrobena na několik desítek malých státečků, které byly střídavě ovlivňovány Egyptem, Babylónií, Chetity, Churity a Hyksósy. Po pádu Chetitské říše do Sýrie přicházejí další kočovné kmeny (Aramejci a Chaldejci), v severní Sýrii se usadili Luvijci a při mořském pobřeží Palestiny Filištíni. V polovině 13. století se hebrejské kmeny dostali do Palestiny, zde si podmanili Kanaanejce a vytvořili federaci hebrejských kmenů proti Filištínům. V čele hebrejců stáli náčelníci ("soudci") - ti měli politickou, vojenskou i soudní moc.
První státní útvar s centrem v Jeruzalémě vytvořil král David (1010 - 970 před Kristem). Davidův syn Šalamoun se snažil upevnit politiku a obchodní styky s okolními státy (Egypt, Fénická města). Za jeho vlády došlo k rozvoji obchodu, začátek stavění chrámů a paláců v Jeruzalémě.
Po smrti Šalamouna se hebrejský stát rozdělil na severní (Izraelské království) a jižní (Judské království). Davidova dynastie vládla v Judském království do roku 587 před Kristem, kdy byl Jeruzalém dobyt Babylóňany. Severní království bylo vyvráceno Asyřany. Celá Palestina se dostala do babylónského zajetí (do roku 539 před Kristem), kdy novobabylónskou říši ovládl perský král Kyros, který dovolil judským vyhnancům návrat do Palestiny. V období judského království a babylónského zajetí se šířilo tzv. prorocké hnutí, které dávalo starému jahvistu novou podobu. => toto se odrazilo ve Starém zákoně.

Egejská oblast

Ve 20. - 13. století se na Krétě vyvinula tzv. minojská kultura, která měla podobné rysy jako v Mezopotámii nebo v Egyptě. Tato kultura zažívala největší rozmach ve 20. století. V městě Knossos existovalo vyspělé stavitelství (paláce), pokročilá dělba práce. Mezi užitkové i umělecké předměty dochované především v troskách paláců a v hrobech patří tepané vázy, šperky, různá keramika. Státní organizace: panovník, šlechta, kněží. Znali již i písmo apod. Na počátku 14. století před Kristem však minojská kultura náhle končí, příčiny tohoto konce nejsou známy (přírodní katastrofa, vojenský vpád, lidová vzpoura,...)
V 16. století před Kristem se objevuje nové kulturní cetrum, Mykény (=> mykénská kultura). Ta měla hodně společného s krétskou, patrné je to zejména u keramiky a stavitelství. Mykénské paláce zdobeny stejně jako krétské, byly vystavěny na vyvýšených opevněných místech, okolo stály ostatní domy. Město bylo vybaveno kanalizací, vodovodem, domy, koupelnami, aj. I mykénská kultura však náhle zaniká bez nám známých příčin, a to ve 12. století před Kristem. Pravděpodobnou příčinou je však vyvrácení říše příchodem dalších řeckých kmenů ze severu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama